காதல் நாற்பது – 37 என் ஐயமும் அச்சமும்

0

ajay

 

காதல் நாற்பது – 37

என் ஐயமும் அச்சமும்

மூலம் : எலிஸபெத் பிரௌனிங்

தமிழாக்கம் : சி. ஜெயபாரதன், கனடா

மன்னிப்பாய் அந்தோ ! மன்னிப்பாய் !

எல்லா வற்றுக்கும்

உன்னத தெய்வீகச் சக்தியில்

என் ஆத்மா

உனக்காகவும், உரிமையாகவும்

உண்டாக்க வேண்டும்

ஒரு தோற்றத்தை,

மாறுவதும் சரிவதுமான

மணல் வடிவத்தில் !

நீண்ட காலத்திய

நின் விடுதலை வாழ்வு

நீங்கும்

பின்நோக்கி அடியோடு !

மூழ்கி நீந்தும் என் மூளை

அழுத்தமாய்

ஐயத்திலும், அச்சத்திலும் தள்ளப்பட்டு

தூயதாய்

ஒருமைப்பாடு கொண்ட

உனது

தோற்றத்தைப் புறக்கணிக்கும் !

ஏற்றுக் கொள்ளத் தகுந்த

காதலையும்

ஏற்கக் கூடாத

களவு நட்பாய்த் திரித்து விடும் !

கடவுளை நம்பாதவன்

கப்பல் கவிழ்ந்து

காப்புடன் துறைமுகத்தில்

தப்புவதைப் போலாகும் !

மெச்சத் தகுந்த

அவரது கடல் குலதெய்வம்

செதுக்கிய

மூக்கிலாக் கடல்மீனை

ஆலய வாசற் குள்ளே

வாலாட்ட முடன்

வடிக்க வேண்டும்

வெடிமூச்சு

விடுவது போல் !

************

 

Poem -37

 

Sonnets from the Portuguese

By: Elizabeth Browning

 

Pardon, oh, pardon, that my soul should make,

Of all that strong divineness which I know

For thine and thee, an image only so

Formed of the sand, and fit to shift and break.

It is that distant years which did not take

Thy sovranty, recoiling with a blow,

Have forced my swimming brain to undergo

Their doubt and dread, and blindly to forsake

The purity of likeness and distort

Thy worthiest love to a worthless counterfeit:

As if a shipwrecked Pagan, safe in port,

His guardian sea-god to commemorate,

Should set a sculptured porpoise, gills a-snort

And vibrant tail, within the temple-gate.

**********

பதிவாசிரியரைப் பற்றி

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *